Ve dnech 19. a 20. 7. 1905 byla provedena kolaudace železnice, a to už i pro budoucí lokomotivní provoz. Současně bylo povoleno vybudování odbočné větve v km 4.2. Správcem železnice byl jmenován lesní kontrolor Franz Niemeczek. Původně navržený animální provoz měl být prováděn tak, že prázdné dvojice podvozků by byly taženy koňmi nebo tažnými voly z pily na příslušná nákladiště a odtud naložené dřevem měly sjíždět vlastní vahou s doprovodem brzdaře. Pokud se týkalo odvráceného úseku tratě mezi km 1.4 – 4.2 měla tažná zvířata dopravovat naložené vozy na nejvyšší místo tratě. Již v době dokončení stavby tratě se však začalo ředitelství statků zajímat o zavedení lokomotivního provozu. Prostřednictvím firmy Roessemann & Kühnemann byla ještě v roce 1905 zakoupena za 12.550 K parní lokomotiva o výkonu 36 HP. "Služební řád pro úzkokolejovou lesní dráhu ve Lhotském revíru“ byl vytištěn v německé a české verzi a schválen 6. 10. 1906 místodržitelstvím v Brně. Kromě bezpečnostních předpisů týkajících se provozu železnice a předepsaných návěstí obsahoval rovněž ustanovení o nejvyšší dovolené rychlosti. U sjíždějících naložených vozů nebo samostatné sjíždějící lokomotivy byla povolena nejvyšší rychlost 10 km/hod, na přejezdech a v obloucích s malým poloměrem 6 km/hod.
Přibližně do roku 1918 probíhal provoz na lesní železnici bez větších problémů. Postupem času však docházelo čím dál tím častěji k vykolejování lokomotivy zřejmě v důsledku zanedbání údržby tratě a také v důsledku extrémně lehké konstrukce železničního svršku (kolejnice o hmotnosti 7,2 kg/m), který nebyl pro zdejší těžký terén vhodný. Pravděpodobně v důsledku nějaké závažnější nehody došlo k zastavení lokomotivního provozu a k zavedení provozu animálního. Dne 25.6. 1921 byl provoz na lesní železnici zastaven definitivně. Lokomotiva, vozy a kolejivo byly odprodány arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici pro lesní železnici v Bílé. Určitou kuriozitou je přeprava Rajnochovické lokomotivy, která sice proběhla po vlastní ose, pokládáním krátkých kolejových polí před lokomotivu, ale ne vlastní silou, nýbrž pomocí animálního potahu až na nádraží v Rajnochovicích.
Zachovalé těleso železničky poskytuje dnes možnost pěkné vycházky, lépe je však vyjít od původního konce drážky, tedy od pily v Rajnochovicích kde jsou stopy po bývalém tělese lépe patrné, než od původního začátku železnice nedaleko Podhradní Lhoty kde je vybudována v původním tělese asfaltová silnice.
Autor Jiří Joachymstál, upravil Tomáš Hegar
Související články úvod
Související články trasa
Použité zdroje a literatura
JOACHYMSTÁL, Jiří. Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích. Zpravodaj muzea kroměřížska 1992/1.
MVDr. Jiří Joachymstál, historik a badatel v oblasti úzkorozchodných železnic, autor četných článků, převážně o málo známých úzkorozchodných železnicích u nás a na Slovensku, v 60 letech min. století působil v časopise Malá železnice, zakládající člen Skupiny pro studium a dokumentaci dějin železnic. Za doby normalizace byl donucen vzdát se povolání zvěrolékaře a pracoval jako signalista na stavědle přerovského nádraží. Zemřel 25. března 1994.